Flákání a práce - z extrému do extrému?

Nová práceTak jsem to tím svým předchozím naříkáním, že stále nic nedělám a nemám nic na práci, asi nějak přivolal a možná i vyřešil. Dnes jsem totiž již od rána makal na několika úkolech současně a neměl jsem ani čas jít na oběd.

Skvělé! Jsem tomu rád a konečně se v práci nenudím, můžu něco přínosného dělat, něco se naučím a všichni ostatní v týmu také vidí, že se tady jen tak neflákám a něco dělám. Konečně!

Asi jsem to přivolal tou vystavenou fakturou za první měsíc práce, kdy si snad šéf uvědomil, že za mě platí neskutečné peníze a já mu jsem k ničemu. Dnes tedy již ráno po příchodu mi přidělil jeden úkol na celý den, poté trochu chaoticky další tři úkoly. Musel jsem tedy dělat současně na několika úkolech a dávat pozor, abych něco nepokazil. Dělal jsem to poprvé a tak jsem byl extrémně opatrný.

Pominu teď, že nejsem dosud zaškolený, neboť nikdo z kolegů na mě ještě neměl čas, ale praktická výuka je asi ta nejlepší škola, že? Byl jsem opravdu rád, že jsem mohl něco dělat a nenudil jsem se, jak bylo zvykem každý den v předchozím měsíci.


Makal jsem dnes dokonce bez oběda!

Měl jsem toho ale najednou nějak moc, na čem jsem současně pracoval a když jsem se dostal do správného pracovního rytmu, tak se kolegové ptali, zda jdu na oběd. Neměl jsem ale hlad a chtěl jsem raději rychle dokončit svěřené úkoly, tak jsem s nimi nešel a raději dodělával rozdělanou práci. Chtěl jsem to nejprve dokončit, abych ukázal snahu a nasazení. Najíst se můžu později. Byl to dobrý nápad a než se všichni vrátili z oběda, tak jsem to měl hotové a vše se mi skvěle podařilo.

Byl jsem sám se sebou spokojený, neboť první úkoly jsem splnil bez chyb a docela rychle. Ukázal jsem navíc snahu a nasazení, no a vůbec mi nevadilo, že jsem ani nebyl na obědě.

Co se ale nestalo? Zdálo se mi, že mě najednou kolegové začali brát nějak lépe. Jeden mi třeba nabídnul, ať se jdu podívat, co zrovna dělá, že by mě to mohlo zajímat, tak jsem u něj strávil asi hodinku. Další pak přišel, zda-li nevím, jak se něco dělá a tak jsem si k němu sedl a spolu jsme to řešili u počítače. Asi pochopili, že nejsem žádnej debil a že dokážu něco samostatně vyřešit i bez nějakého školení.

Konečně změna k lepšímu? Mám z toho dobrý pocit, ale uvidíme zítra :-)

Žádné komentáře :

Okomentovat