Flákání, práce, flákání, práce...

Flákám se v práci a baví mě toVidím, že se tady v Kolbence mění množství práce stejně často, jak se mění počasí venku. Jeden den je krásně a teploučko, druhý den prší a je zima. V práci to samé, jeden den se všichni flákají, druhý den makají.

U mě to je spíše tak, že jeden týden trochu makám a druhý týden se kompletně flákám. Když mi šéf hodí na krk práci (za někoho druhého, kdo chybí), tak makám celý týden jako šroubek. Další týden ale zase není nic na práci, tak se flákám, studuji si nějakou dokumentaci, chodím na svačinky, brouzdám po webu, dělám, že něco dělám.

Jak jsem si ale všiml, tak to tady takhle dělají skoro všichni. Jen šéf většinou nestíhá ty své porady, přípravy papírových dokumentů, plánování a rozdělování úkolů, odpovídání na ty stovky emailů, co denně chodí. Nestíhá vlastně ani kontrolovat svůj flákající tým a všichni si tady dělají, co chtějí. A to ho tady ve firmě ještě považuji za toho schopnějšího, který se trochu stará o svůj tým a má nějakou zodpovědnost.

Vlastně, všichni manageři, jak jsem tak vysledoval, jsou tady docela schopní (všeho), zodpovědní (za nic), na vysoké odborné výši (ničemu nerozumí). No a proto se tady vlastně jen tak flákám a nemám skoro nic na práci ;-))

Co já ale s tím? Jsem externista, nikomu nemůžu radit, co má dělat a jak má něco řídit. Ve své podstatě je mi to vlastně úplně jedno. Užívám si pocitu, že na konci měsíce opět vystavím fakturu za své (předražené) odborné služby a za ten svůj (proflákaný) čas. Navíc, když si moc nevšímám svého svědomí, které mi našeptává, že peníze bych měl požadovat za práci a ne za flákání, tak jsem vlastně docela spokojený.

1 komentář :

Práce Praha řekl(a)...

Ty jo si celkem žiješ, dle toho co píšeš. Co prosím Tě děláš?

Okomentovat